Spolupráce na scénáři filmu: Díra u Hanušovic

Reportáž z natáčení filmu:

media.rozhlas.cz/stream/_audio/2971295.mp3

Film vzniká podle scénáře, který jste napsal s kamarádem Mirkem Krobotem? Přizval si vás pan Krobot kvůli profesi psychologa, která by mohla napomoct například hlouběji rozpracovat postavy, situace apod. nebo má vaše spolupráce zcela jiný důvod?

S Mirkem Krobotem se známe hodně dlouho. Už kdysi, na gymnáziu (tehdy SVVŠ) jsme začínali společně psát „studentské divadlo“ a písničky. Tehdy jsme to dělali hlavně pro svoji radost, protože to nás a naše spolužáky bavilo. Abych řekl pravdu, moc se nepamatuju, jak jsme na nápad zkusit spolu zase něco napsat přišli. Vím, že jsme o tom několikrát jen tak mluvili a to mluvení začalo dostávat konkrétnější obrysy a potom jsme zjistili, že nás to zase baví, takže jsme začali psát.

Původně nebylo důležité, že jsem profesí psycholog. Odlišnost našich profesí jsme začali vědomě využívat až později. To vědomé odlišení nám pomohlo při utváření našich rolí při psaní a poskytovalo širší škálu pohledů na situace a příběhy postav, o kterých jsme psali. To, co ovšem bylo, podle mne důležitější, bylo to, že jsme se sešli nad tématem, které bylo nám oběma hodně blízké, a že jsme se zase bavili.

Oba pocházíte ze Šumperka, děj svého příběhu jste zasadili do jedné z vesnic nedaleko. Půjde tak o reálný obraz nějaké podobné vesnice z okolí včetně jejích obyvatel nebo se vám příběh jen hodilo zasadit do prostředí, které důvěrně znáte?

(Oba pocházíme ze Zábřehu na Moravě, což je městečko poblíž Šumperka.) Nejedná se o žádnou konkrétní vesnici, ani o konkrétní lidi. Prostředí Jeseníků nám je známé a máme tento kraj a jeho atmosféru rádi. Mnohé vesnice jsou tady vlastně takovými uzavřenými společenstvími lidí, kteří se více či méně důvěrně znají, kteří jsou úzce propojeni a žijí svým rytmem. To je podpořeno i topografií tohoto kraje, kde je spousta takových zřetelně izolovaných „děr“. Takže jsme se nechali hodně inspirovat tímto krajem, ale nejenom jím.

Mohl byste v několika větách shrnout, o čem zhruba je film Díra u Hanušovic?

Film je jednak příběhem několika osobitých lidí, Maruny, která je v Díře hospodskou, ale která vlastně měla být původně učitelkou němčiny, její sestry, zdravotnice, jejich dominantní a kontrolující matky. Jde také o příběh slabého starosty, který se je schopný skutečně nadchnout pouze, když čeká na „svého“ jelena, příběh naivního Olina, příběh lesních dělníků a družky jednoho z nich a řady dalších postav z této vsi. Jde tedy o několik svébytných příběhů, které se vzájemně prolínají a vytvářejí celkový obraz a atmosféru této vesnice.

Dominantní je příběh Maruny, která pečuje spolu se svojí sestrou o matku, která jim pevnou rukou vládne a snaží se ovlivňovat jejich osudy. Jedná se o dosti aktivní a praktickou dívku, která se dokázala přizpůsobit podmínkám vesnice, je hospodskou, takže je v centru dění Díry. Potřebovala by najít nějakého vhodného partnera, ale to se jí v ohraničeném a neměnném prostředí vesnice nedaří. Její sestře se z prostředí Díry, která ji podobně jako Marunu svazuje, podaří vymanit právě prostřednictvím vztahu s výrazně starším Hansem. S osudem Maruny se nejúžeji prolíná osud starosty Jury, ale vztah s ním je spíš jenom iluzí vztahu. Nicméně Maruna je nositelkou naděje pro toto zakonzervované vesnické prostředí, což se velmi zřetelně a symbolicky objevuje v posledních scénách filmu.

Výrazným paralelním příběhem je příběh lesních dělníků Ladina, Balina a „Laďovy staré“, který s sebou nese lehce kriminální zápletku.

Film je podle mne především o moci, bezmoci a o naší neschopnosti ovlivňovat situaci, ve které žijeme. O tom, že nebýváme mocní převzít odpovědnost za své osudy a zůstáváme uvězněni ve stereotypech, které neumožňují změny a zakonzervují nás v pozicích a rolích, ve kterých nám nakonec připadá nemožné o cokoliv usilovat. Snažili jsme se o to, abychom nezůstali jen při tomto konstatování, ale abychom naznačili i některá možná východiska.

Otázky žánru bývají často sporné, ale přesto, pokud byste měl film žánrově něčemu přiblížit, jak byste ho specifikoval? Dala by se i v nějakých dobře známých filmech najít inspirace, aby si divák váš připravovaný film mohl zhruba někam zařadit?

V otázce určení žánru jsem trochu bezradný. Napadá mě „existenciálně laděná černá komedie“, což je dostatečně nesrozumitelné, takže by to mohlo sedět. Umím si představit, že budou diváci, kteří budou film vnímat jen na povrchu a budou se smát, když budou postavy mluvit vulgárně. Ti přijdou o rozměr dramatu těchto postav.  Budeme-li film naopak vnímat pouze vážně, jako analýzu současné existence lidí v tomto časoprostoru, přijdeme zase o tu srandu (byť často hořkou), která tam je taky. Takže nevím.

Když jsem četla scénář, velmi silně jsem v něm cítila jakousi přirozenost, živočišnost, otevřenost v sexualitě, stručně možná jistou "drsnost". Cítím za tím správně ten kraj Jeseníků, který je velmi specifický?

Asi je pravda, že je tento kraj svým způsobem drsný, alespoň tak působí z pohledu městského či velkoměstského pozorovatele. Nejsem si ovšem příliš jistý tou „otevřeností v sexualitě“. Ono je to spíš odlišné uchopování reality a odlišné vypořádávání se s ní. Lidé tady možná nazývají věci příměji a jednoznačněji a tolik netaktizují.

Rozhoduje ve vašem příběhu doba (současnost), ve které se příběh odehrává nebo je příběh časově skoro univerzální?

Příběh filmu odpovídá našemu vnímání doby, kterou žijeme. Nemusí se jednat výhradně o tento region Jeseníků. Jde o problémy, se kterými se setkáváme na vesnici i v dnešních velkých městech, přičemž ty problémy asi souvisejí s celkovou atmosférou ve společnosti. Často ztrácíme pocit, že můžeme sami něco významně ovlivnit a tím se stáváme snadněji ovlivnitelní a manipulovatelní. Setrváváme v nečinnosti a utíkáme se k různým kompenzačním aktivitám místo toho, abychom se pokusili tu neměnnost změnit.

Takže nevím, jestli odpovídám na otázku. Je to problém pouze současnosti nebo „časově skoro univerzální“? Nejsem si jist, ale já ho dnes cítím docela silně.